Máte potíže s hmotností, trávením či pokožkou? Jste náladoví a nervózní? Nedokážete si odepřít sladkosti, přestože se po nich necítíte dobře a jste unavení? Je možné, že jste závislí na cukru a tato závislost vám způsobuje výše uvedené problémy.
V nejnovější knize Nesladím od tří českých autorek (výživová poradkyně, koučka a běžkyně ultramaratónů) se dozvíte, proč a jak se této nepříjemné závislosti zbavit. Kniha je upřímnou výpovědí autorek, které samy byly závislé. Zároveň představuje krok za krokem strategii, jak se z tohoto problému vymanit. Dozvíte se zde nejen to, co nemáte jíst, ale zjistíte i to, jak se od své závislosti na nezdravých potravinách účinně osvobodit.
Čeká vás 12 týdnů cíleného procesu změny životního stylu a postupné omezování slazení až po jeho úplné vynechání. Kromě toho se naučíte péct pravý kváskový chléb, číst etikety na výrobcích, připravovat si zdravá domácí jídla nebo pamlsky bez cukru a jeho náhražek. A co je skvělé, spolu se závislostí se zbavíte i přebytečné hmotnosti, budete mít stabilnější a lepší náladu, více energie, krásnější pleť, jiskru v očích a jasnou mysl.
Přesvědčte se, že i bez sladkého se dá žít!
Úryvek z knihy:
A dost!
… řekla jsem si v jeden večer, jen několik týdnů po porodu svého druhého miminka. Kamarádka mi na „posílení“ přinesla luxusní bonboniéru, která vážila 800 gramů! Co si myslíte, jak dlouho, resp. jak krátce mi trvalo, než jsem ji celou snědla? No, stihla jsem to za dvakrát pět minut během dvou po sobě následujících dní… Tehdy jsem pochopila, že s mojí závislostí na cukru je
to už vážně špatné… Do té doby jsem si ji sice uvědomovala a všemožně se jí snažila zbavit, ale nedařilo se mi. Nakonec jsem vždy selhala.
Potřebuji sladké, protože…
Bylo normální, že jsem na posezení snědla celou bonboniéru, tabulku čokolády, téměř půl plechu zákusků, polovinu dortu a kolem cukrárny jsem nemohla přejít, aniž bych se v ní nezastavila a nedala si dva či tři zákusky. Jezení sladkého jsem si samozřejmě vždy uměla racionálně odůvodnit.
Uvedu jen několik příkladů:
„Mám stres v práci.“
„Jsem těhotná.“
„Kojím.“
„Trénuji na maraton.“
„Celou noc jsem nespala pro mé děťátko.“
„Jsem přece na dovolené.“
„Jsou přece svátky.“
Tajné vyjídání sladkostí
Předpokládám, že i vy používáte podobné výmluvy. A to jsem si už jistou dobu byla vědoma toho, že cukr a bílá mouka jsou stejné drogy jako cigarety, alkohol, narkotika či léky. Vždyť jsem se i chovala jako nějaká „cukroholička“! Sladké jsem jídla zásadně mimo zorné pole svého dítěte, protože jsem úzkostlivě dbala na to, aby mé dítě nejedlo žádný cukr, nic sladkého a nic, v čem je bílá mouka. Dovedete si představit, jak hrozně jsem se cítila, když jsem potají, zavřená ve spíži, vyjídala bonboniéru, nebo poté, co jsem dítě uložila spát, jsem se vrhla na zbytek koláče či dortu… No byl to pro mě náramný stres.
