Příčin nespavosti může být celá řada. Poruchy spánku mohou být příznakem závažnějšího onemocnění. Chronická nespavost je běžným průvodcem depresí, srdečních a plicních nemocí a také neurologických onemocnění.
Poruchy spánku ale nemusí souviset s vážnou nemocí. Co je tedy jejich příčinou? Obavy, stres, vztek, úzkost, špatné stravování, příliš hlučné nebo nevhodně teplé prostředí na spánek. Spánek naruší i bolest, problémy s dýcháním či zažíváním, anorexie.
Při delších potížích se spánkem je už těžší najít příčinu. Může jít o důsledek již zmíněného stresu, potíží v rodině, či příznak nějakého onemocnění. Jako první pomoc poslouží změna životního stylu, výběr kvalitních lůžkovin jako je ložní povlečení nebo prostěradla, více odpočívat, najít si čas na sebe, sportovat a zdravěji se stravovat.
K lékaři je třeba vypravit se v případě, že nespíte pět či šest nocí za sebou. Obvykle navštívíte praktického lékaře, který vás může doporučit k odborníkovi na spánek. Tím je neurolog nebo somnolog. Provádí řadu speciálních vyšetření ve spánkové laboratoři.
Délka spánku
Délka a potřeba spánku jsou individuální. Odborníci tvrdí, že doba spánku by se měla pohybovat mezi sedmi a osmi a půl hodinami. Pokud se však někdo bude vytahovat, že mu stačí tři nebo čtyři hodinky spánku, může to být pravda. Řadě lidí vyhovuje doba kratší a přitom žádné problémy nepociťují, jiným zase vyhovuje spánek delší. Většina z nás ale potřebuje k odpočinku v průměru šest až osm hodin. Záleží na věku a zdravotní kondici. Zatímco kojenec spí až dvacet hodin denně a předškolní dítě zhruba dvanáct, dospívajícímu už stačí pouhých osm.
Až po pubertě se doba spánku upraví natolik, že lze říct, zda člověk patří mezi normální nebo nadprůměrné spáče. V seniorském věku se potřeba spánku snižuje, i když to nemusí být pravidlem. Potřeba spánku je do velké míry dědičná, takže když si nejste jistí, zkuste zapátrat v příbuzenstvu, zda patříte mezi chronické spáče nebo ne. Jdete spát se slepicemi a vstáváte, když ostatní ještě spí? Tak se projevuje FASPS čili dědičný syndrom posunutí spánku. Lidem, kteří jim trpí, se říká skřivani.
Tito lidé ale netrpí nespavostí. Stráví spánkem osm hodin denně jako všichni ostatní. Problém je v tom, kdy spí. V devět večer mají půlnoc a v pět ráno jsou ve svém živlu. Způsobuje to mutovaný gen ovlivňující řízení nitřních biologických hodin. Tým amerických vědců jej odhalil v rodinách postižených časným vstáváním.
Ani nejdelší spánek nám však nezaručí, že se ráno budeme cítit svěží a odpočatí. O tom, jak se po probuzení cítíme, rozhoduje podle vědců i řada dalších faktorů. Například délka fáze hlubokého spánku během noci nebo počet celých spánkových cyklů.
Pokud spíme přirozeně, většinou se probudíme po ukončení některého spánkového cyklu. Vzbudí-li nás budík uprostřed spánkového cyklu, bude nám zřejmě trvat, než se zorientujeme, a po probuzení budeme méně odpočatí.